MIKROŠKOLKA

     Dnes, když jsem poslouchala příspěvky na fyzioterapeutické konferenci, tak mi více a více docházelo, že to co jsem začala tvořit ze zcela sobeckých důvodů, má opravdu větší a větší smysl. Jsem již z minulých let vycvičena, že nic nejde rychle, že ty nejúžasnější věci, které kouzlí úsměv a přináší štěstí, prostě na sebe nechávají čekat. Velmi toužím po miminku, ale protože nemám žádné babičky plus dědečky v dosahu a v minulých letech jsem si vyzkoušela, co znamená mít děti bez prarodičů a podnikat. Jednoduše jsem přišla s nápadem pohybové mikroškolky, na kterou se beztak připravuji již několik let a jen nebyl důvod a asi i odvaha spustit projekt. No, a až nyní, když touha po miminku je nemalá, práce přehršel - stejně jako nápadů, přišla ta správná chvíle a přitekla odvaha jít o5 do něčeho nového, co přinese opět překážky, ale hlavně plno radosti.

     Jsem maminkou 2 dítek, která mě pestře školí a učí. Absolvovala jsem s nimi plno aktivit a tvořila si názory na různé boomy, a proto mikroškolku tvořím opravdu vlastním srdcem, které mělo v roli maminky ve věku dětí 2 - 4 roky určitá přání a touhy, které nyní vtiskávám do svého nového projektu. Byla jsem aktivní a akční maminkou, ale jen na chvilku jsem podlehla boomu plavání novorozenců a dětí. A můj syn mě vyškolil ohledně kroužku angličtiny, kdy si sám ve třech letech zařídil, aby již nemusel chodit. Zjišťovala jsem, že největší pohodou je pro mě vše, co je svobodné, ale má to svá jistá pravidla, která ve mně nezpůsobují stres. Ano, ve mně! Mikroškolka je sice o dětech, ale  základnou pro cokoliv jsme my maminky. My maminky jsme propojení našich dětí s okolním světem - jsme pro ně vším, a proto nám maximálně důvěřují. Jej, nyní se tatínci durdí, že na ně vůbec nemyslím... potkávala jsem plno tatínků, kteří byli úžasnými průvodci svými  dětem.... takže se vám pánové omlouvám, že píši o maminkách a opravuji na slovo rodič:-)

    Asi nejsilnějším faktorem, který ovlivnil můj náhled na vzdělávání dítek (nejen pohybové vzdělávání) byla osoba Marka Hermana a lidí, které on kolem sebe shlukuje. Před cca 10 lety jsem byla na dílničce Marka Hermana a rok před tím jsem si přečetala jeho skripta, která jsou dnes vydávána jako kniha. Tehdy jsem vůbec ještě neuvažovala o nějaké mikroškoličce ani v nejmenším, ale 2 roky poté jsem absolvovala v Bratislavě kurz, který mě sesnámil s pohybovým vzděláváním malých dětí, ale ani tehdy jsem neměla ani nejmenší myšlenku na založení nějaké mikroškolky. Musela jsem se vrátil k trénovaní atletiky a to na 2x. Poprve, když byly mé děti malinké jsem vedla 7 měsíců MIKROŠKY, ale unikla jsem z nich, protože mi chyběly mé děti. Znovu jsem se vrátila až po zralé úvaze a to jsem již přesně věděla, co chci děti naučit a jak je směřovat, ale u toho jsem zjistila, že lekce, které jsem si vedle trénování "rozjela" přímo v Kalokagathii a byly pro menší počet dětí přinesly to, co jsem očekávala... děti se naučily plně ovládat svá těla a mít radost z pohybu a to jsme měli kratší tréninky. Takže v mikroškolce nezahrneme děti podněty, ale budeme pracovat systematicky a empaticky, aby si hlavně vypěstovaly lásku k pohybu a přírodě.