Rozhovor s Kateřinou Skopalovou á la Kateř Kačenkou

Jelikož Kačence nepřišli klienti na duál, rychle toho využívám a jdu ji vyzpovídat, jelikož ač je zde v Kalokagathii cvičebně nejdéle… zatím jsem s ní rozhovor neudělala…inu to nejlepší nakonec! Kačenko, v týdnu jste mě s Verunkou úplně pohladily, když jste pronesly, že už vás takové to drsné drtící bosu kardio charakteru netěší…. V té chvíli jsem si řekla: „Jééé, holky dozrály!“ Bylo to pro mě moc fajn náhle vědět, že můj tým je o5 o level výše. Jak jsi vnímala pilates před 4 lety?? A jak jej vnímáš teď?

Bylo to pro mě cvičení, pohyb, tělesná aktivita. Nic víc jsem nevěděla a nebyla schopná pojmout. Ze začátku mě dokonce nebavilo pohybovat se celou hodinu tak P.O.M.A.L.U.

Často jsem se dívala na hodiny, kdyužtoskončí. Když mě hodina bavila, nejčastěji to bylo kvůli lektorovi. Jak se říká: Experience you cannot learn. Vše začalo mým krátkým výjezdem do Dánska, kde jsem poznala holčinu, která je pilates metodou prostoupená. Vysvětlovala mi hloubku a užitečnost tohoto cvičení a já jsem během jejího vyprávění byla přítomná stejně jako na přednášce o stěhování ptactva. Nic jsem nechápala, zpětně je mi to moc líto. Ona teď lektoruje pilates v Gruzii, já bych si se zájmem poslechla znovu její vyprávění (stejně jako ornitologickou přednášku). Byla to moje čirá hloupost, a skoro si myslím, že i nepokora.

Proto jsem to celé zpočátku tak vnímala, já, vycvičená k tomu, že pohyb rychlý je efektivní a skvělý. Pak to najednou přišlo. Neřeknu ti kdy a kde, ale začala jsem si hodiny připravovat doma, přesně si vybavuji pocit, který jsem měla, když jsem najednou cítila svaly pod mými svaly. Sci-fi. Jako když jsem poprvé v dětském věku pochopila, že mezi souhláskami zní samohlásky a je potřeba je napsat, aby slovo dávalo smysl.

Začala jsem číst o metodě pilates (velmi trošku a velmi P.O.M.A.L.U) a jednotlivé nepochopitelnosti se mi skládaly v útrobách. Víš, pamatuji se, že jako malinké mi lidé kolem říkali, že než něco udělám, ostatní udělají desetkrát tolik. Byla to pravda a je to pravda. Mám obrovské štěstí a hluboký vděk k tomu, že tuto svoji vlastnost mohu využít pro něco, co pro mě právě teď má smysl.

Pilates vnímám velmi komplexně, trpělivě, jako vzrůstající a prostupující pochopení toho, co se tělesně děje uvnitř mého těla, když se hýbu. Počítám, že ještě jeden rok a budu snad mezi začátečníky.

A jak celkově vnímáš nyní díky pilates metodě a pravidelnému proškolování pohyb?

Jako dar. Nesmírný (Vesmírný se mi chce napsat, ale nechci šokovatJ. Pohyb je radost, učitel, mám ráda upažit ruce, zdvihnout prsty a cítit paže. Nemusím se u pohybu potit (i když to je taky potřebný a super), nemusím jít do bolesti, a stejně je moje tělo spokojené. Cítím, že je spokojené, protože se mění. P.O.M.A.L.U. A já si myslím, že, ne vždycky(!), důležité a poctivé věci přicházejí často nenápadně a pomalu. Jako roční období. Najednou jsou tady, všimneš si jich, ale připravovalo se na ně dlouho.

Jak vnímáš důležitost stravy v komplexu s pohybem?

To si pořád řeším. Téma stravy ve mně zraje několik let. Nevím, co je správně, často nedokážu zjistit, co mému tělu dělá dobře, zmítám se v názorech, které poslouchám a čtu a nemám dost zkušeností ani znalostí na to, abych si ucelila, co si myslím.

Strava je důležitá. To je asi jediné, co mohu říct. Ale na jakýkoliv přívlastek se necítím. Nemůžu si za tím stát. Co je zdravé a komplexní pro mě je pravděpodobně velmi odlišné od řady lidíJ

Sladit příjem výdej. Požitkářsky jíst, požitkářsky se hýbat, být u toho spokojený. To je pro mě důležité…… chii, takto to vnímal i Pilates… ten si k tomu dopřál i doutníčekJ

 Co Ti pohyb přináší?

To je tak různé. Někdy pro mě pohyb slouží jako ventil, přinese mi úlevu. Někdy jdu do něj s radostí a přinese mi dobrý pocit, uspokojení. Když se do něj přinutím, přinese mi endorfiny a ujištění, že to opravdu není tak náročné, jako jsem si to před hodinou barvila. A když jdu do něj programově, rozuměj s nějakou myšlenkou, dokáže mi přinést poznání. Jo, a taky mi přináší sem tam únavuJ

Kdy Tě pilates metoda skutečně chytla?

To je právě to, co jsem v první otázce nebyla schopná popsat Nedá se to datovat. Je to asi když zrovna byla malá na břišácích, velká na mozečku a já nemyslela na nic jiného. Souhra okolností. Genius loci (bylo to až na novém).

Co si myslíš o Kalokagathii – konkrétně o její myšlence? O tom, že se zde snažíme naučit lidi hledat základy samotného pohybu a vlastně zjištění, že pohyb je výsledkem harmonického propojení těla a duše?

Myslím, že každý si může najít v oblasti pohybu to, co ho baví. Propojovat můžeme doma u plotny, při běhu, na vandru. Je prima snažit se hledat něco společně. Ty jsi pro to vytvořila podmínky, mě to moc baví. Líbí se mi cvičit s lidmi a ptát se, co u konkrétních cviků kdo cítí a být překvapená některými odpověďmi, které nemusí být učebnicové. Pro někoho může být fajn začít takto programově a pak se vydat vlastní cestou, někdo vlastními kroky dojde nevědomky k tomu, čemu my říkáme Kalokagathia, někdo to neřeší a je v tom celý život. Když chceme jít do těla, najdeme hybnou sílu uvnitř, můžeme nalézt dech, duši, cokoliv. A to mě na tom baví. Že neexistuje návod na to, jak kdo má se sebou (potažmo svým tělem) pracovat. Existuje pár cviků, u kterých můžeme cítit tělesné centrum, core, power house, a ty nám můžou poskytnout zkušenost, kterou jsme doteď neměli. Tak to vnímám teď. Metoda se vyvíjí, ale základy zůstávají neměnné.

Děkuji za tu příležitost.

Mně se právě líbí ta jistá svoboda….ten kdo k nám přijde evidentně hledá…..když najde v Kalokagathii určitý impulz….je to pro mě zpráva, že mnou vydaná energie nebyla zbytečná a nemusím litovat, že neučím nebo strojově neopravuji lidi v nějaké instituci ač se často topím v papírech a nemilých věcech, které mě odpoutávají od podstaty samotné Kalokagathie, ale již to neberu jako „prudu“, beru to jako výzvu k vlastnímu posunu. Kalokagathia dává příležitost…. Děkuji, že to cítíš.