Zpětná vazba od maminky, která díky pilates a svému úžasnému přístupu dala poporodní kila rychle dolů.

Už v neděli jsem viděla, že mi mailem přišla zpětná vazba, ale vedením osudu (a jistotou, že nic není náhodou) jsem zpětnou vazbu otevřela až dnes ... pořádně unavená... no, teď mohu pracovat až do rána:-) Děkuji za taaak vtipnou a opravdovou zpětnou vazbu.... a Leni, já si byla jista, že ta poporodní kila půjdou dolů... pilates (ovládání těla) a pevná vůle díky pravidelnému cvičení (tudíž i strava v lati) dělá zázraky, které většinou mnozí čekají jen tak, ale ony jen tak nepřicházejí a o to jsou trvalejší než třeba liposukce:-) Pilates není zázrak.. pilates je milá dřina pro každého, kdo chce své tělo posunout ještě dál... a to může být "nemehlem" či sportovcem s mnoha zkušenostmi.

Moje zpětná vazba na pilates 2011-2016 :-)

Mám ráda pohodu.

Mám ráda pohodové lidi.

Mám ráda pohodový pohyb.

Mám ráda sebe.

A proto mám ráda pilates u Vandy a spol. Dostala jsem se k ní a k pilatesu trochu jako ten slepý k houslím, když mne kamarádka v rámci rozptýlení před prvním porodem vzala na otvíračku ve starých lázních. Tehdy jsem ocenila zejména jahodové košíčky, které se tam podávalyJ A když jsem měla půl roku po porodu, řekla jsem si, že to zkusím…a už to zkouším s Vandou a ostatními z týmu pět let a to zkoušení mne baví pořád víc, protože má výsledky…následky..důsledky. Vždycky jsem se ráda hýbala, i když jsem celé své dětství (myšleno podle mých rodičů cca do 18 let…no, spíš do teď) poslouchala, jaké je ta naše Lenča nemehlo, no, co už velice s ní. U pilatesu svůj takto získaný pocit nemehlovitosti nemám, a to je faaaajn! A taky je fajn, když si při dlouhatánském postávání u pískoviště, kanálu, žížaly, zvlášť krásného kamínku nebo jiné pro mé děti nad míru fascinující věci povytáhnu hlavu, zastrčím bradu, podsadím pánev, vytáhnu se z kyčlí a hle, najednou se zádům uleví a já si připadám (kdybych neměla kočárkové kalhoty, boty, triko, mikinu, účes a neexistující make-up) jako docela fešná maminka, na které dvě těhotenství a porody sice zanechaly stopy, ale cvičení je vyvážilo a přetavilo v ženskou postavu, která se mi celkem líbí (a občas hodně nelíbí, ale to my holky tak máme…). Ale Kalokaghatia není jen o cvičení, jezdím tam prostě ráda. Jsem trochu stará škola. Mám ráda naši Večerku u nemocnice, kam chodím celou mateřskou na rohlíky a kafe do kelímku, a líbí se mi, že sotva vejdem do dvěří, už nám holky jdou dozadu pro teplé Fruko a místní postavička Franta, pevná součást Večerky, pozve moji malou na zmrzku…měla jsem ráda malou lékárnu u nemocnice, kde nás už taky znali a podle toho, co jsem kupovala, naprosto přesně sledovali, v jaké fázi mateřské právě jsem (něco na prdíky, prosím, gelík na zoubky, sunar, těhotenský test, něco na prdíky, prosím, meduňku pro maminku, aby ji nekleplo)…a mám ráda Kalokaghatii, kde mne všichni, aniž bych si o to říkala (ale možná to byla zoufalá řeč těla), povzbuzovali, když jsem měla pocit, že ty poporodní kila prostě dolů nepůjdou a nepůjdou! Mám ráda Kalokaghatii jako ostrůvek, na který si odplouvám dvakrát týdně kolikrát pěkně vyšťavená, abych se vrátila domů s lepší náladou. A Kalokaghatii má rád i můj starší syn, který se mě téměř každý den zeptá, jestli dnes půjdu cvičit, protože to znamená, že tatínek zase za maminčiny nepřítomnosti vymyslí nějakou chlapskou zábavu, na kterou my holky prostě nejsme, a proto je s náma někdy už chlapečkům dlouhá chvíle. A jedna z mých prvních myšlenek, když jsem se dozvěděla, že se na podzim budu vracet do práce, byla, že tohle musí zůstat při starém, ty moje dvě hodinky pohodového  cvičení. A ono to půjde! 

Takže Vandi a holky kolem Kalokaghatie, mám vás ráda a děkuju. 

Lenka