Kila navíc?

Dnes jsem zvěřejnila tento článek... třeba vám přijde zajímavý...  ZDE

 Denně se na nás valí tuny reklam a my si to kolikrát už ani neuvědomujeme. Z časopisů na nás mrkají krásky a krasavci s neuvěřitelně bílým chrupem, dokonalou pletí, dokonalým oblečením..... prostě dokonalí. My si můžeme milionkrát říkat, že je to retuš a vlastně práce desítek lidí na jedné fotce, která rozhoduje, jestli se prodá nebo neprodá nové číslo časopisu.... ale pokud nás to vše semele a ono semele pokud nejsme dokonale obrnění, máme pocit, že jsme pro tuto společnost nedostačující a to už nemluvím vůbec o tom, že jsme třeba prošli výkonovou výchovou a v tu chvíli máme pocit, že nejsme dost rychlí, silní a krásní.

     Právě jsem se vrátila z hor, kde jsem měla čas přemýšlet o věcech, o kterých se v běžný den přemýšlet nedá, protože jsem máma 2 dětí a řídím několik lidí ve své společnosti. Proto na věci, které jsou podstatně nepodstatné přichází čas až až... třeba na dovolené, kdy stoupáte každým krokem o nějaký ten milimetr nadmořské výšky výš.

    Pršelo a já pomalu zapla protidětský filtr, jelikož se moji draci dohadovali, kdo půjde první. Najednou jsem se přenesla o pár dní zpět, kdy jsem na oslavě svých narozenin vyslechla konverzaci mého pracovního týmu. Recepční, která je těhotná dávala k "dobrému", že si cvičitelky neustále stěžují, že jsou tlustéLíbající. Jo, jsou tlusté a přitom v podvýživě. I já sama si moc dobře uvědomuji, že jakožto lektor pohybových aktivit musím vypadat prostě jako sporťák a ne jako oteklina, ale ptala jsem se sama sebe, jestli je správné, že právě lektorky trpí pocitem, že jsou tlusté a přitom jsou to mega kočky. Dala jsem snad k tomu nějaký závdavek já? Jasné, kult těla je v mé profesi dosti vysoko postaven, ale snažím se o harmonii těla i ducha, ale vlastně odpovědí je mi fakt, že kdykoliv udělám nějaký nepohybový workshop zaměřený na rozvoj osobnosti - je poloprázdno. To mám křičet nahlas, že krása je něco, co je neuchopitelné... něco co si vlastně tvoříme ve svých hlavách sami? Ano, pohyb je nutný, ale je nutné excesivní cvičení a honba za dokonalostí? Naše tělo za nás promlouvá samo. Naše tělo je neskutečné moudré... umí nás zastavit, umí nás popohnat, ale umíme my mu naslouchat? Žádné zranění nepřichází jen tak samo. Žádné kilčo nenaskakuje jen tak samo. A to proč kila naskakují si můžeme vlastně odpovědět sami a můžeme si odpovědět i sami proč máme pocit, že jsme tlustí, když jsem štíhlí. Já sama na sobě mám vypozorováno, že když nejsem v pohodě snažím se štěstí doladit přes ústa a trávicí trakt...jakmile začnu do ledničky chodit častěji, než-li je zdrávo začnu se ptát sama sebe, co nebo kdo mě trápí. Jakmile máme v sobě v nitřní nenaplnění... plníme se sami stravou a přitom je to tak snadné si najít něco, co by nás skutečně těšilo.... no, teď lžu, kdyby to bylo tak snadné, tak nemáme takový problém s otylostí. Základem je harmonie a nikdo se teď nemračte, že se to lehce napíše...jenže vy máte takový a takový problém (musíte pečovat o své staré nemocné rodiče, o své děti, v práci je toho přes příliš, manžel či manželka je nepříjemný,.... nemusím pokračovat, že?). Sedněte si a řekněte si v čem jste jedineční.... vaříte skvělou kávu, umíte vytvořit kouzelné zákusky, máte roztomilý úsměv, umíte rozesmívat lidi,.... každý jsme jedineční. Jen musíte chtít tu svou jedinečnost chytit za pačesy a posunout ji o kousek dál.

   Víte, já jsem si přála velkou štastnou rodinu, denně jsem dřela abych se mohla živit tím, co mě baví a v čem vím, že jsem jedinečná ... umím motivovat lidi, umím jim ukázat jejich silné stránky a často dělám i to, že jim ukáži jejich slabiny, aby se pokusili přeskočit vlastní stín či ego ač riskuji, že mi odejdou. No, přála jsem si tu velkou rodinu.... udělala jsem pro to úplně vše, co jsem mohla, ale opravdu jen, co jsem mohla...a víte co? Ona najednou ta rodina nebyla úplná, ale našla jsem si v tom špatném i to nejlepší a ač to se mnou nemálo zatřáslo, najednou jsem pochopila, co právě musí pochopit každý, kdo se snaží o dokonalost... v dokonalosti je značná nedokonalost. Kamarádky mi radily, ať o sebe pečuji (chodím ke kadeřnici, na kosmetiku, kupuji si nové šaty,...). Já to zkusila. Dokonce jsem se otevřela i novým partnerským vztahům. Ale nikam to nevedlo, protože jsem se cítila nenaplněná. Vždy když jsem si myslela, že už jsem naplněna a spokojená... najednou červík Pepík začal vrtat. A v tu chvíli jsem si vlastně vždy uvědomila, že mám i nějaké kilčo nahoře - Tanita jasně ukazovala, kdy jsem ve stresu i kdy ne. Nejvíce vtipné bylo, že jsem přibrala (no, to teď také přeháním... 2 kila na mě nejsou moc znát, ale já je cítila, ale moc dobře věděla, co se děje, a tak jsem je dokázala zkrotit tím, že jsem si nastavila pevný řád a začala pravidelně jíst... protože já když jsem extra šťastná zapomínám jíst a tělo si začne ukládat na horší časy a to stejné se děje, když jsem nešťastná a něco mě intenzivně trápí a já nejedu dle běžného harmonogramu). Ano, ruku na srdce... pevný řád lidem dělá značné problémy (vždyť tento prohřešek není prohřeškem,...). A ještě větší problém dělá lidem se umět ocenit a mít se opravdově rád! Tím nechci nyní tvrdit, že stačí doma sedět a říkat si: "Mám se rád, mám se ráda." Hledejte, to co vás činí šťastnými...U mě to opravdu není kosmetika ač kosmetička může být bohyně všech kosmetiček, není to ani nákup super padnoucích šatů,.... Jak jsem tak šla krok za krokem a na hlavu mi kapala voda bylo mi jasné, že největší radostí a naplněním je mi příroda a pohyb v ní a mega bonusem je jít s těmi, co jsou k srdci nejblíže. Jakmile budete šťastní, budete nejkrástnější, jelikož vaší nedílnou součástí bude úsměv, které otvírá srdce....a zkuste se jen tak usmívat na ulici a uvidíte, jak se náhle na vás bude smát celý širý svět.. Zkuste to, je to tak lehké a nehodnotně sebe dle číslis na váze:-) Život je krátký a svět má tolik kouzelných zákoutí. Neřešte problémy jiných... vyhlazujte sebe a tím vlastně pomůžeme celému světu. A víte co? Mám dnes úžasnou rodinu a tajně doufám, že bude i větší, ale ona už je, protože tím jak jsem spokojená přichází noví a noví lidé, které beru jako rodinu. Takže harmonie - pravidelnost - úsměv - pohyb pro radost - a hlavně pohodu. A pokud jste holka, co sportuje rozhodně neřeště číslo u BMI... přiznám, že díky němu jsem si vždy připadala jako obryně Stáňa, jelikož to mé číslo bylo, ač jsem byla jako párátko (no, s velkým hrudníkem a rameny), větší než u oplácaných kamarádek. Pokud je žena všestranně sportovně zaměřena... nemůže být ultra průhledná.... takže budu věřit, že toto si přečtou mé lektorky a až mě uvidí, pořádně se usmějí a chudák recepční nebude muset poslouchat, jak jsou šíleně tlusté.

Nic jdu natáhnout boty a nachytat vítr do vlasů, protože ten sluší mým vlasům prostě nejvíce. 

A zde si přečtěte poslední odstavec.