Zprávy z FB k příležitosti 5 let Kalokagathie

20.2.2016

Každý den teď zde napíši, jak vznikla Kalokagathia....dokud z ní nebude firma, které bude už 5 let.
Budete se divit, ale vznikla díky nedostatku světla. To byl hlavní důvod, proč jsem si řekla:"Jdu do toho!" Nedostatek světla na individuální lekci jakožto OSVČ byl tím důvodem, že dnes máme okna téměř přes celou stěnu ve všech našich tělocvičnách - velké barevné, malé s reformery, malé s fit vibe a cadillacem, malé bílé se spinecorrectory a připravované s věžemi. Venkovní světlo vnímám jako zásadní pro optimální celodenní provoz. Takže budiž světlo...hurá Kalokagathia. Zítra napíši, proč zrovna Kalokagathia:-) Krásný víkend Vanda

21.2.2016

DEN DRUHÝ ..VŠE O KALOKAGATHII.
Proč jsem zvolila tak složitý název, který je marketingově zcela nemyslitelný? Víte, jak moc jsem musela ten název obhajovat před sebe samou? Kolik nocí jsem nespala a byla na vahách, a když jsem se poté podívala do obchodního rejstříku, tak jsem málem omdlela, protože jsem zjistila, že Kalokagathia se jmenovat nemůžeme, jelikož v Praze existuje modelingová agentura, která se jmenuje Kalokagathie. Ale to byla výzva. A tak jsme se stali Lázněmi-... Kalokagathia, s.r.o. a to z toho důvodu, že naše sídlo bylo na bývalých městských lázních (3 roky). Při přesunu na Balbínku nastalo o5 velké přemýšlení. Ale zde naskočil můj téměř bratr Kamil a jeho vtipálkovství, kterého jsem se nezalekla;-) o5KALOKAGATHIA4u, s.r.o.....a z názvu jsme vytvořili zprávu...no, přiznávám ta zpráva vypadá jako kód, ale ukrývá v sobě přesně to, o co se 14let snažím v práci s lidma a na čem jsem vědomě začala pracovat někdy ve 14 letech, kdy jsem si přečetla knihu od Richarda Bacha. Náš název v sobě nese informaci - znova harmonie těla a duše pro Vás (Tebe). Jsem vychována ve výkonovém světě a inklinovala jsem k výkonovému sportu. Ale miluji hory a miluji skály, které vyžadují ještě něco navíc a to hlavně pokoru a důvěru. Díky tomu vím, že jen tělo je nic...jen tělo je mega ego, které nám nechává klapky na očích, které nám bohužel neumožňují vidět pestrost pohybu a nutnost kooperace. Snažím se lidi ponoukat na lekcích ke spolupráci, když vidím, že začali spolupracovat i se sebou samými. Proto miluji kurzy, kde vzniká neuvěřitelná atmosféra, kde jeden podporuje druhého a dohromady se celek tudíž dostává dál. Mám radost, že toto se daří i na mých open sobotních lekcích a úplně největší radost mi dělá dopolední relaxační lekce, která vznikla teprve nedávno, jelikož jsem se na ni vlivem rozvodu a dalších peripetií necítila po dlouhá léta. Ale to jsem pořád nevysvětlila ten prapůvod proč Kalokagathia. Milovala jsem vždy historii, a tak vězte, že jsem si to slovo zamilovala ve školní lavici....onehdy jsem si řekla:"To by bylo krásné, kdybychom tak všichni žili!" No, a tak se snažím společně s dalšími instruktory, abychom rozdávali radost, protože tou rozléváme harmonii a bez radosti nikdy nedojdete ke štěstí. Ono jesuper mít na hrudi tu placku, ale pokud stojíte na stupínku sám a nemůžete se o svou radost podělit, netančí každá vaše buňka a to je přece škoda. Je milé vidět, jak mi na individuální lekci klient svěřuje, že už to či ono dokáže udělat;-) My zde nejsme, abychom z lidí dělali sochy nebo dokonce stroje. Jsme zde, protože víme, že nejdůležitější je si užívat každé vteřiny a to jaksi nejde pokud nás v práci bolí záda či cokoliv jiného. Vše je tak jednoduché stČí se vědomě nadechnout a naučit se procítit každý milimetr na svém těle, pak i ten výkon přijde sám a to s netušenou radostí. Ať žije o5KALOKAGATHIA4u!

22.2.2016

Den třetí...vše o Kalokagathii.
Jak hořelo:-)
Byl to čas předvánoční a klasicky hektický. Kalča byla ještě v plenkách. Přišel klient a říká:"Proč vám nehoří 2 svíčky na tom kouzelném adventním věnci?" Tak jsem je zapálila s tím, že je hned záhy uhasím. Přišla klientka a šly jsme cvičit. Cvičíme a já jí říkám:"Cítíš to? Jako by zde někdo kouřil trávu." V tu chvíli jsem byla fuč a už viděla jen valící se dým a hořící recepční pult. Uhasila jsem to fakt rychle, ale ta spoušť! No, všude saze...začouzeno:-) Zítra vám sem dám fotku ze sklepa, kde historický propálený pult skladujeme. No, nastalo malování a od těch dob se u nás kolem Vánoc nespěchá a užíváme. Krásny večer z Kalokagathie....Vanda Lee

23.2.2016

Den čtvrtý ... vše o Kalokagathii.
Jak mi začalo z podnikání hrabat.
Bylo to na podzim v roce 2011, kdy byla stále Kalokagathia zcela v plenkách. Ranní lekce od 7 hodin byly tehdy pro mě naprostou noční můrou, jelikož znamenaly, že musím před svým odchodem z domu nachystat děti plus vše potřebné a přepravit se z Křelova autobusem (kdo tento způsob dopravy zná, tak ví, že jedou 2 autobusy za hodinu, ale vždy 10 minut po sobě:-)), což znamenalo vycházet z domu v 6 hodin. Mamink...y my víme, jaký je to ráno šrumec, že? No, a když ještě chystáte podklady do cca 1 hodiny v noci... netřeba komentovat, jak se asi žena cítí. A jelikož začínáte podnikat, tak svůj osobní notebook propůjčujete recepci, a tak jej prostě neustále nosíte z domu do práce a z práce domů.
Přesně takové ráno jsem tehdy měla. A poté, co jsem byla konečně v práci, jsem hledala, kam jsem položila po příchodu notebook. A v tu chvíli to přišlo. Juj, stála jsem přeci v autobusu a brašnu s PC měla položenou mezi nohama. No, a najednou jsem viděla, jak tam ta brašna prostě zůstala a já z autobusu vystoupila. Navíc jsem v brašně měla pilates materiál od Rona Fletchera (pro mě moc vzácný), a tak jsem začala plašit a volala na dispečink autobusových linek. Všechny zalarmovala. Byl to šílený pocit zmaru a vlastní "debility". Na dispečinku byla moc milá paní, která volala hned "autobusákovi" a bohužel zjistila, že v autobusu nic nezůstalo. Byla jsem nešťastná. Fakt jsem se cítila jako vycucanej citrón. V tu chvíli volá můj tehdy ještě manžel:"Hele, nepotřebuješ náhodou notebook?" No, už jsem chtěla volat do Šternberka:-) No, fantazii mám skutečně velkou.
Krásný nezmatený den všem. Vanda Lee

24.2.2016

Den pátý... vše o Kalokagathii.
Operace bosu se o5 nezdařila.
Určitě znáte tu legraci, když se na něco těšíte a ono se to poté fakt vůbec nepodaří podle vašeho očekávání. No, mně moje milovaná práce naučila, že očekávání sebou vždy přináší mega facky. Byl podzim a Kalča již téměř půl roku frčela, a tak jsem se rozhodla objednat bosu. A když už tak už - vybrala jsem "profíky" ač se mi jejich cena ani maličko nelíbila. Konečně přišel den D, kdy nám přivezli 10 nových, továrně n...ovotou smrdutých bosáčků a my vypsali lekce:-) No, a co se nestalo? Nafoukli jsme ty krasoty nové vedle starého zlatého home bosáčka a spokojeně odešli domů. No, a co jsme ráno nenašli? Krásné nové bosáky :-) Ze 6 bosáků se stalo 12 bosáků ... se nám broučci rozmnožili, ale bohužel ne žádoucně. Ze základny vyskákaly polobalony. No, nastal velký stres, který trval vlastně ještě několik let. Uznali, že to byla vadná série, ale nové nám neposlali, jen je opravili, a tak se tento podivně množící jev znova opakoval, ale zvládli jsme to vše:-) Jak také jinak, že? Proto nyní máme raději neoriginály, které nám takové stresové situace nevyvolávají :-) a stojí téměř pětinu. Inu praxí se člověk naučí nemálo..... nejen neočekávat. Pohybu -- nádech-výdech....nazdar! Zdar Vanda Lee

Den šestý... vše o Kalokagathii.
Ještě pár minut, ještě několik hodin... den navíc? Dva dny navíc!

Už jen pár minut mám na to, abych sem napsala o5 něco, co se v Kalokagathii dělo za uplynulých 5 let. A to jak dnes nestíhám a již čtvrtou noc to vypadá na maximálně 4 hodiny spánku, se mi nahodilo těchto x obdobných nocí a já se usmívám, že navádím lidi ke zdravému životnímu stylu a sama nedodržuji základní pravidlo chodit spát před půlnocí Emotikona frown A tak si všichni slib...me, že zpomalíme a budeme chodit spát dříve, jelikož já bych možná napočítala na prstech svých rukou, kolikrát jsem se vyspala do růžova za posledních 5 let, ale víte co? Vy mi za to stojíte! Ano, vy všichni, co k nám chodíte a dočítáte až sem. Je vidět, že to mé nespaní má smysl. Ale i tak si prostě slibme, že budeme všichni více spát, ať je s námi větší legrace.
Dobrou noc či krásný den vám všem!
Švanda

Den sedmý... vše o Kalokagathii.

Zázraky se dějí.
Byla páteční podzimní noc a já se vracela z oslav 40. narozenin známého. Bylo něco po 2 hodině,kdy jsem si uvědomila, že když už jsem ve městě, že by bylo dobré zajet do Kalokagathie (tehdy ještě na lázně) a vzít výdajové pokladní doklady, abych mohla přes víkend vše zkompletovat pro pana účetního. No, tak jsem se na oslavě rozloučila a vyjela směr U Reálky. Zaparkovala jsem před lázněmi pod lípami a strčila tašku pod sedačku,... abych ji nemusela tahat a rychle vyběhla z auta, seběhla schody, vzala doklady, prošla Kalču, jestli je vše ready a během 3 minut návrat k autu, když jsem vycházela schody najednou jsem ucítila, že je něco zcela v nepořádku. Došla jsem k autu a okénko u spolujezdce vysklené. Kabelka samozřejmě fuč i s dokladama, kartama, penězma, mobilem,....a já zůstala najednou úplně sama uprostřed ulice v zajetí tmy a vyhodnocovala, co bude nejlepší udělat. Jako ten mobil by se v tu chvilku hodil. Ale najednou se ke mně začala přibližovat červená tečka, která kráčela přes mostík. Byl to anděl v červeném a mně důvěrně znám (manžel od jedné z klientek). Byl vesel ze zábavy, kterou evidentně té noci byl účasten, ale velmi rychle mi zablokoval kreditní karty a zavolal policii. Byl to pro mě zázrak, že přišel ve správný čas. Během chvilky přijela policie i s psovodem, ale nic nenašli. Byl to šílený pocit, jelikož jsem si byla jista, že v noci za lípou jednoznačně stál ukryt v šeru někdo, kdo viděl, že jsem dala kabelku pod sedačku a neváhal rozbít sklo. Najednou jsem ve svém autě seděla jako cizí host... měla jsem v něm pocit strachu, ale naštěstí odezněl, ale ještě než odezněl se stalo to, co nechám na den osmý. No, účetnictví bylo pro mě onehdy velmi ... uff.

Den osmý.....vše o Kalokagathii.

Vloupání.
Bylo to pár týdnů poté, co mi vykradli u lázní auto. Normální uchvátané ráno, kdy rychle přesouváte děti do školky. No, a v tom spěchu vám zvoní telefon a "holky z Kalči" oznamují, že stojí před dveřmi, jelikož jsou zřejmě vypáčené. Najednou máte žaludek až v krku, jelikož máte černé svědomí, že jste si nevzal tržbu domů. Škudlíte každou korunu, aby vše fungovalo a jednou necháte tržbu a je hned průšvih. Pak se podíváte na děti...jso...u zdravé, a tak si řeknete...hlavně, že ony se smějí, ale vráska mezi obočím se zarývá stejně hlouběji.
Příjezd na lázně...policie již v plné práci, stojíme před dveřmi a záhy nás již vpouštějí. Šatní skříňky personální vyházené...pěkný bordýlek, ale místnost v níž jsou ukryty peníze je zamčena. Svitá naděje. Tělocvičny v pořádku. Peníze na místě. No, jen dveře zničené...takže hurá cvičit! Krásný den Vanda

Den devátý.... Kalokagathia.

Strach.
Díky krádežím jsem pochopila, že nejhorší, co se může každému z nás stát je propadnout strachu ... být v zajetí obav. Strach je mocná zbraň nepřátel a nejlepší brzda nás samotných. Toto jsem se měla dozvědět díky těm dvěma údálostem, které jsem popsala v sedmém a osmém dni. Jakmile jsem toto pochopila, nastalo kolem Kalokagathie bezpečno. Proto chápu, že strach je ten největší nepřítel každého, kdo se chce začít hýbat a neví, jestli "na to má" a v té chvíli si vytváří neuvěřitelné představy, jak na něj každý v tělocvičně hledí a je každému pro smích. Naše těla jsou moudrá, dělají jen to, co jim dovolíme. Snažíme se v Kalokagathii o bezpečné prostředí, kde se každý začátečník oklepe a zjistí, že ho pohyb baví a že ho neskutečně posouvá. Krásný den či noc nám všem. Vanda Lee


Den desátý.... Kalokagathia.

Jak jsem potkala pilates.
Bylo mi krásných 21 let, kdy jsem měla pocit, že silou se dá zvládnout vše. Makala jsem jako králíček Duracell a v hlavě jsem měla zmatek a v srdci nemalé bolení. Spala jsem méně než nejméně, abych vše zvládla a vlastně se zavděčila. Jela jsem jako mašina a místo budíku mě budil hladový žaludek. Velkou vášní mi byla tyčka (skok o tyči). Tělo mi vysílalo toliko signálů, ale já je neposlouchala. Jela jsem a jela. Až to přišlo. Sval rup a bylo po srandě.
V první chvíli jsem já optimista sobě namlouvala...no, budeš mít více času na školu a přátele. Ale ona mě ta mnou vybraná škola najednou vůbec nebavila. Bez pohybu tělo i mysl stagnovalo. Přemýšlela jsem, co jsem udělala špatně. Kde jsem v tréninku šlápla vedle. Hledala jsem diametrální odlišnost tréninku v Olomouci a v mé domovině. A najednou mi to vše docvaklo. Dokonce jsem vzala na milost ortopeda, kterého jsem považovala za pěkného "hnusáka", když se mě zoufalé, že nemohu sportovat - ptal:"Cožpak vy nemáte přítele? Existuje přeci i jiný pohyb než na sportovišti." Durdila jsem se tehdy, jelikož jsem viděla jen výkon, protože jsem si myslela, že za ten výkon mě konečně pochválí ten, co mi celý život říkal, že byl lepší než já v tom a onom. Prostě špatné nastavení mého softwaru, ale to člověk v té dané době neví.
Našla jsem hlavní rozdíl trénování v oblasti posilování. V Budějkách jsem posilovala hlavně vlastní vahou skrze kalanetiku. No, a to už jsem byla kousek od toho, abych objevila to, co mě toliko naplňovalo a naplňuje nadále. Byl zde pilates, který byl o 160kroků před kalanetikou a jogou. Bylo zde cvičení které moje tělo prostě hltalo. Objevila jsem cestu, kterou jsem mohla splnit svůj dětský sen, že vynaleznu injekci, která umožní lidem dlouho kvalitně žít a neumřít. Och, ano. Se smrtí jsem se od dětství srovnala, a tak mi stačí pilates jako prostředek, který lidem zkvalitní život. Žádné výkony. Prostě soustředění se na svůj dech. Na své tělo milimetr po milimetru. Protože ten kdo toto zvládne dostat se do svého těla úplně nejhlouběji, má vyhráno! Zvládne cokoliv a pokud má vhodné zázemí může i v tom výkonovém světě skočit hodně daleko, vysoko a to rychle. Ale většinou to již nepovažuje za důležité. Na individuálních tréninkách se mi s některými tohoto nastavení nepodaří dosáhnout a dnes již vím, že to není má chyba ani těch dotyčných. Chce to jen čas, aby člověk pochopil, že nelze hned umět pozice, které vypadají bombasticky. Nelze ani hned běhat...ono stačí kvalitně chodit. Nic nelze prostě uchvátat...u nás zajíčci Duracell neuchopí cvičení v té spravné časti...nevnímají povely, které považují za samozřejmé. V tu chvíli my můžeme být jen průvodci a věřit a doufat. Byla jsem také zajíček Duracell a byla jsem jim dlouho, a tak si dnes maximálně užívám, když cítím, že mám chuť jít běhat ..a jdu jen proto, že se mi chce cítit i vítr ve vlasech a vnímat, jak je vše snadné. Pilates je dřina, ale přináší úžasné odměny a to v mnoha podobách. Pilates není jen o dokonalém těle, které funguje jako hodinky ze Švýcar....nelze mít od něj očekávání. Nejlépe se mi skrze pilates a spirálku pracuje s dětmi...nemají totiž očekávání...užívají si pohybu až mi z toho často praskají bubínky, jak dávají svou radost z pohybu najevo jásotem. Buďme při relaxačním a rehabilitačním cvičení dětmi....Tak já jdu nachystat snídani a hurá na ranní lekci.
Vanda Lee

Den jedenáctý..... Kalokagathia.

Proč preferuji týmovost leč je mnohem náročnější pracovat ve více lidech než v jednom? Aneb kdo má v Kalče být, ten v ní je Emotikona smile
Práce lektora je velmi náročnou prací, protože není jen fyzicky náročná, nýbrž i psychicky. Syndrom vyhoření neustále klepe na dveře a já se často ptám proč lektorují instruktoři, kteří zrovna nejsou v pohodě. Cožpak si neuvědomují, že se kopou stále hlouběji a hlouběji do té černé díry? I Olga Šípková se ...svěřila se svou 13. komnatou a nedávno se otevřela i Hanka Kynychová. Za celou svou profesi jsem obdžela plno podpásovek, ale nikdy jsem nedovolila, abych v době své krize před lidi předstupovala více než bylo nezbytně nutné. Moc dobře si uvědomuji, jak moje energie ovlivňuje nastavení lidí v okolí. V době před rozvodem, rozvodu a po rozvodu jsem ustoupila do postraní ač to bolelo více než nejvíce, ale bylo to vhodné období nechat plně pracovat můj tým a v té chvíli jsem si uvědomovala, jak moc důležité je nebýt sám. Ano, plno z mých lektorů obkoukávají mé know-how, ale to přeci není špatně, protože život není jen jeden bod. Vše se stále vyvíjí a já se nyní dívám na fotky, protože se blíží naše 5. narozeniny a teprve nad nimi mi dochází, jak stále vše měním a věřím, že posouvám k lepšímu. No, nebudu pochybovat.... prostě posouvám.
V současné době vidím, jak úžasně náš tým klape, protože si vážíme své práce a své energie, a proto si vzájemně pomáháme. Miluji ten šrumec ve zdech Kalokagathie a už se těším až dokončím naši novou tělocvičnu. V hlavě ji nosím již několik let, ale musela jsem si počkat na správnou chvíli... teď ta chvíle přichází, protože tým je silný a já mám dalšího človíčka, který jej posílí a já se budu moci na chvíli soustředit na něco jiného, co nás o5 všechny posune dál. V týmu je síla. Jeden dokáže mnoho, ale tým dokáže z mnoha jednoho vyškrábat ještě více. Směle prohlašuji, že mi to vše stojí za neustále vysvětlování, chválení, kárání, kritizování, domlouvání....ano, toto vše mi krade nemálo energie, ale dnes jsem si vědoma, že mě to zároveň velmi posiluje a je moc dobře, že máme ty páté narozeniny, protože mě nutí se zastavit a vše uchopovat z mnoha úhlů. Pohyb je dar.
Moc zdravím Vanda Lee

Den dvanáctý......Kalokagathia.

Děti.
Největší hrůzu jsem měla z toho, že nebudu moci mít vlastní děti. Děti pro mě představovaly neskutečný dar. Vzpomínám si, jak se mi narodil synovec a já jeho fotky nosila všude. Vnímala jsem ho jako velký zázrak.
Uplnynulo nemálo vody a já mohla pilovat pilates s pupíkem a to rovnou dvakrát během 2 let. Narodily se mi 2 zdravé děti - jasně, že nejkrásnější Emotikona smile. A já stála před nejtěžším manažerským oříškem a tím bylo, jak zaj...istit harmonii, když nejsem typickou matkou, ale jsem matkou lektorkou a trenérkou. Ono by to bylo vše v pohodě, kdybych měla pevné zázemí a mohla trénovat jen a jen pro radost. Jenže já do práce musela vpadnout naplno, protože 2 děti jsou 2 děti a já jsem máma, která jim chtěla nabídnout maximum pro jejich rozvoj. Bylo to velmi hektické období, kdy jsem měla neustále žaludek na vodě, jestli hlídací tety přijdou včas. Měla jsem však neskutečné štěstí na hlídací tety - úplně k nebi musím vynést tetu Lenku (Leni, moc a moc děkuji. Bez Tebe bych měla polovinu sil). a náhradní babičku Irenku. Bylo to opravdu velmi náročné období, ale pro mě velmi obohacující. Měla jsem hloupé očekávání, že tatínkovo rodiče nám s dětmi pomohou, jelikož nejednou zaznělo, že jim je líto, že jejich dcera žije v Praze a oni si nemohou užít vnoučat. No, vůbec jsem neměla ponětí, že někdo může mít odlišné vnímání dětí než jakému jsem byla zvyklá ze svých rodných končin, kde dítě bylo vnímáno jako velký dar. Tatínkovo rodiče se rozvedli. Já založila firmu. Vše nabralo neskutečné tempo. A já přestala něco očekávat. Děti rostly a já si jen mohu fackovat, že jsem s nimi nebyla více času. Ale udělala jsem maximum, abychom mohli fungovat, co  nejsnadněji a hlavně, aby se mohly děti kdykoliv přijít aspoň chvilku pomuchlat i v době, kdy pracuji. Prostě jsem zjistila, že bydliště mimo pracoviště je matrix, a tak je dnes Kalokagathia mým dětem vždy nablízku. Tudíž svou práci jsem vždy přizpůsobovala svým dětem, protože oni jsou to nejvíce. Takže se nedivte, že nejsem již 12 hodin v práci. Já se snažím dohánět ty roky, kdy jsem spala 4 hodiny denně a moje děti místo mé náruče cítily náruč úžasných tet, kterým ještě jednou moc děkuji. Moje milé ženy nelze dělat vše na 150%. Dopřejme si ten komfort nebýt dokonalými. Připusťme si, že nemůžeme zvládat vše a ujasněme si své priority. Kalokagathia je mé třetí dítě a já chci být spravedlivou matkou. Krásný den všem.
Vanda Lee

Den třináctý....Kalokagathia.

Podpora a opora.
"Ne, nelituji." Zazněla má odpověď, když jsem zřejmě vypadala jako spráskaný pes a můj Anděl se mě zeptal, jestli lituji, že jsem začala podnikat. Díky podnikání jsem začala lépe poznávat lidi, díky podnikání se ve mně otevřel nový úhel vnímání světa a díky podnikání vím, že překážky prostě nepodlézám, že se nekácím, když se něco semele, nýbrž hledám konstruktivní řešení, které bude vhodné pro všechny zúčastněné. Nohy mi nejvíce ...podrazil fakt, když jsem zjistila, že ten nejbližší mi není ochoten pomoci v mém podnikání ač má veškeré podmínky, vhodné vzdělání....Ne, bohužel nepochopil, že bychom měli více času pro rodinu a časem prostor rozjet projekt přidružený, který by plně naplňoval jeho. Bohužel si zvolil jistoty před láskou. To člověk, který riskoval vše, bohužel nepochopí a poté přijde pár pohřbů a vše je jasné. Náhle je pravda viditelná a přiznaná. Takže nelituji, že mě podnikání dostalo na jinou cestu, protože na té cestě potkávám úžasné lidi a již vím, že mám kolem sebe vždy ty, co ke mně patří a co vnímají svět skrze shodnou filozofii. Mám kolem sebe anděly, které jednoho dne odtajním...bude to na 15. narozeniny Kalokagathie a jejich jména budou na zdi Kalokagathie. Já sice vše šílené na bedrech nesla sama, ale andělé mě často podepřeli, abych mohla dále s týmem opravovat a vylepšovat lidi. Děkuji vám všem a vy víte. Prostě děkuji, že mi pomáháte plnit můj sen z dětství. Děkuji se vší pokorou. A nejvíce děkuji, že mi osud dopřál 2 úžasné děti, protože díky nim vstanu opravdu kdykoliv. Dávají mi sílu, která je neskutečná. No, a děkuji za mé velké štěstí, které je tou největší oporou třebaže není fyzicky přítomné...Moji milí nezapomínejte na své anděly a nezapomínejme děkovat a usmívat se, protože nikdy není tak zle, jak si v danou chvíli myslíme, že je.
Krásnou neděli Vanda Lee


Den čtrnáctý.....Kalokagathia.

Strava.
Jídlo je jeden ze základních pilířů zdravého životního stylu. Jídlo je pro nemálo lidí drogou, substitucí, "lékem" při nespokojenosti, nutným zlem, ..... O jídle toho bylo již toliko napsáno a vy jste toho stejně jako já nemálo přečetli. Ruku na srdce, jak moc jste si to či ono načtené vzali k srdci? Hubnutí a stravování je hlavně o harmonii. Pokud chceme něco v našem stravovacím režimu měnit, je nezbytné si pro to vytvořit vhodné podmín...ky. Nepomohou nám žádné zázraky ani kouzelné bobule - leda kratkodobě. Ta hlavní změna přichází z "hlavy". Jakmile dokážeme vnímat sebe do hloubky a odhazovat bloky nastřádané za celý život, jsme u správného prvního kroku.
Před 2 lety jsem pořídila Tanitu, jelikož jsem vnímala, že lidé potřebují vidět na papíře, jak na tom je jejich tělesná schránka. Včera jsem Tanitě již poněkolikáté poděkovala, že můj správný odhad o5 potvrdila. Je až k nevíře, jak mi lidé věříme číslům a papírům, jak "hltáme" slova našich vzorů a naprosto zapomínáme, co nám říká naše JÁ. Nikdy jsem nevěřila, že má práce bude hlavně o ujišťování a přesvědčování mých klientů...často jsem se sebe ptala, zda-li to takto chci. No, jednoznačně NECHCI, protože vím, že skutečně vhodným trenérem, rádcem, instruktorem mohu být jen pro Ty, kteří se na tento svět dívají obdobně jako já. Tanita je jedno z několika šidítek, které akceptuji pro "nevěřící Tomáše", ale šidítka jsou šidítka a já vždy své klienty povedu k tomu, aby se začali oni dokonale znát a tím si dokázali pomoci i třeba se stravou a nejrůznějšími bolestmi.
Zastavme a chvilku poslouchejme svá srdce.
Krásný den, večer či ráno z Kalči od Vandy Lee

Den patnáctý.....Kalokagathia.

Diety.
Léta pozoruji a někdy jsem i účastna toho, jak lidé vstupují do dietních režimů. Ve školních lavicích jsem akčně propočítávala známým potřebné kilojouly na den a sestavovala jídelníčky - to je již déle než 10 let. Dnes na výpočet bazálního metabolismu mám velmi přesný přístroj. Ono v dnešní době máme na vše přístroje, ale jaksi jsme stále nepřišli na to, že je vůbec nepotřebujeme.
Čím je pro mě dieta?
Opravdu to není detailně a dokonale sestavený jídelníček.
Dokonce to pro mě není ani řízený příjem pokrmů a tekutin za účelem dosažení specifického cíle. Slovo dieta se může sice používá v několika rozdílných významech: nemocniční (oficiální) diety, redukční diety na hubnutí, diety za účelem udržení nějakého zdravotního stavu, diety za účelem změny zdravotního stavu, diety jako dlouhodobého stravovacího systému (podepřený nějakým názorem nebo filozofií).
Pro mě slovo dieta znamená to stejné jako slovo ZMĚNA a to ne změna jen přechodná. Tuto ZMĚNU vnímám jako volání nejhlubšího já, že takto to již dál nejde a takto mě to prostě nebaví. Proto nemohu dietu vnímat jen jako jako přeměnu jídelníčku leč opravdu jsme tím, co jíme. Zhruba 3 roky pozoruji klub přátel RAW stravy a rozklíčovávám proč se tyto osoby rozhodly tak radikálně změnit svůj jídelníček a tvoří pro mě něco jako SEKTU, která má v čele osoby, které jsou vidět, slyšet a mají mega americký úsměv. Co mi to tak asi připomíná? Nezapomenutelný zážitek z jednoho víkendu před cca 13lety, kdy jsem jela prozkoumat, co se děje na seminářích od nejmenované firmy se zdravými potravinovými doplňky. Všichni činovníci úsměv od ucha k uchu a na dotazy, kdy oni jsou ti super proškolení odborníci znalí dokonale své produkty, zda jsou v tom daném produktu přítomny oligosacharidy, monosacharidy...(omlouvám se, onehdy mé ego bylo dosti šťouravé a chtělo zjistit, jestli jsou ti odborníci znalí alespoň v tom rozsahu jako vysokoškolák nespecializovaný na výživu, prostě jsem chtěla vidět jejich úsměvy, kdy uslyší termíny, které jsou nepodstatné, ale to neznamená, že  ne nedůležité). A tak věřím, že snad aspoň někteří se poté podívali, co je to monosacharid:-) Ale to odbíhám od toho, co jsem chtěla napsat. Prostě a jednoduše...víte, kde najdete nejlepšího odborníka? V Kalokagathii rozhodně ne! Stačí se podívat do zrcadla a vnímat u jídla, co jíte a pijete. Vnímat, co jednotlivá jídla s vámi dělají. Ano, pokud chcete ušetřit čas, je vhodné zajít za mnou nebo Verčou do Kalokagathie, ale my vám pouze podáme ruku, protože slovo dieta pro nás znamená, že křičíte po změně, ale před tou velkou změnou vám vysvětlíme, co je důležitější než lednička a špajzka plná kvalitního bio a raw. Změna potřebuje jasný start....cíl je vždy jen v mlze, protože k němu vede nejasná cesta, která je tvořena rozpouštěním vašich vnitřních bloků. Je to vždy dlouhá cesta, ale pokud má ten cíl aspoň směr nehrozí, že i bludný kořen nás navede na kružnici, protože u té kružnice je právě ta pomocná ruka a vaše jasné přesvědčení, že prostě změna i třeba bez úsměvu od ucha k uchu je prostě vaše cesta. Bolest, nemoc,....jsou tím nejlepším spouštěčem změn...zkuste ke změně přijít bez bolestí a nemoci...prostě jen tak se sebe zeptejte.
Krásný den i třeba bez pilování pilates;-)
Vanda Lee

Den šestnáctý......Kalokagathia.

Půst. Detox...no, záměr byl psát o půstu a detoxu, ale nakonec něco pro mladé sportovkyně a pohyb milující a hledající osoby:-)
Bylo mi tehdy cca 16let a objevila Lunární kalendář Krásné paní. Nadchl mě popis dějů v přírodě v jednotlivých měsících, protože tím, že jsem prožila dětství  v lůně přírody, tak mi její pochody nebyly neznámé stejně jako síla půdy a léčivost bahna a bylinek. No, moje moudrá babička mě navíc často léčila dosti svérázně:-) Bolení v krku? Šup, na krk šátek a v něm nakrájená cibule (kdo zažil, ví;-)). Teplota? Šup, listy křene na ruce a nohy. No, možná proto mě zcela minuly nemoci a až v pubertě mě "sejmula" mononukleóza a já dnes vím proč, ale ať neodbíhám, což by se lehce při vzpomínkách na dětství a moje milované Slepičí hory mohlo stát. Tak šup, ke Krásné paní.
No, příručku, která byla součástí lunárního kalendáře jsem "zhltla" písmenko po písmenku a byla naprosto nadšena, což se mi v pozdějších letech stalo již jen nad knihami.
No, a poté nastaly experimenty. Očistný den během úplňku. Není větší "kraviny" než si v pubertě usmyslet, že se člověk očistí, když žije zdravě a je v tréninkovém procesu. Fakt super experiment, který mě dostal do energetické disharmonie a 2 týdny jsem se na tréninkách potácela jako ponocný. Byla to nezapomenutelná zkušenost. Takže děvčata...pokud trénujete a jíte zdravě, ušetřete si tuto zkušenost Emotikona smile, ať má ta má tehdejší zkušenost aspoň další přidanou hodnotu. A když už jsem zde promluvila k našim mladým sportovkyním. Přidám ještě jednu zkušenost, kdy se mi svěřila moje kamarádka sprinterka, že denně sní již jen mandarinku a pomeranč a stále nehubne. Holky, je přirozené, že se naše tělo mění a u nás sportujících jsou tyto změny diametrálně rozdílné oproti dívkám, které potřeby pohybu nemají na úrovni zvyšujících se výkonů. I já sama jsem si v nesportovním kolektivu vždy připadala větší a na pravidelném vážení ve škole i prapodivně těžší leč jsemvypadala jako žížala. Dnes je z mé kamarádky sprinterky super kost a máma, tak ten její experiment na ni naštěstí nezanechal hnusný šrám v podobě nemoci mít děti....v pubertě mít téměř nulový příjem, z nás v budoucnu může udělat nejnešťastnější ženy. To raději změňte pohybovou aktivitu, která bude pro vaše tělo přirozenější a pro vás samotné plně naplňující. A ted mohu udělat reklamu pilates:-) Pilates je zrovna tou pravou pohybovou aktivitou (a já jdu měnit nadpis, bo jsem ujela ve svém záměru psát o detoxu)):-)). Já sama jsem měla nejlepší postavu v době, kdy jsem jen lehce vyklusávala a pilovala pilates, ale já nejsem úplně normální baba...nejlépe mě popsal můj parťák pro život.. A to tak, že jsem chlap s prsama. Já prostě miluji létat ve vzduchu, lozit po skále,  nořit se ve sněhu, vybíhat kopce...no, ony poté jaksi lehce v mém případě rostou svaly, ač je umím již za ta léta žití s nimi dosti krotit vhodným tréninkem, který je hodně o trpělivosti a přijetí, že pocitově ta makačka není taková makačka, jak by být mohla. Vím, že pilates je nejlepší pohybovou aktivitou právě pro průpravu na cokoliv ve vzduchu, vodě i na suchu. Kdokoliv jej podceňuje ještě nezačal poslouchat své tělo nebo cvičí pilates a ani o tom neví. Teď se směji, jelikož mě baví, jak každý prosazuje tu svou danou aktivitu. Není naprosto jefno jestli cvičím srandu, mandu nebo švandu? Je přeci důležité, abychom každý vyzkoušeli vše a našli si to, co s námi ladí. Já hlasuji pro pohyb a dokonce je mi již i fuk, když se u toho někteří systematicky likvidují. Já již ve svém věku sportuji hlavně pro funkčnost, protože vím, že je mi pohyb drogou a chci ji užívat, co nejdéle...proto Kalokagathia a ne pilates...protože já plně rezonuji s kalokagathií. No, a teď se běžím připravovat na lekci a v příštím příspěvku naváži, abych konečne psala o tom půstu a detoxu;-)
Vanda Lee

Den sedmnáctý......Kalokagathia.

Čištění.

Tak se vracím k nedokončenému tématu a to dosti osekaně, jelikož vše je individuální, a proto nepovažuji za důležité rozepisovat přesné návody a recepty....
Jak už jsem včera psala očistný den o úplňku mě málem "zabil", protože mě dostal z harmonie a tělo nahodil do chaosu. A tak jsem po letech byla s experimentem více než opatrná. Proto vím, že když se chcete čistit, je nezbytné splňovat toto:
- nemáte rýmu či kašel,
- cítíte se plně fit, jak fyzicky tak i psychicky,
- vnímáte očistu jako čištění sebe celého,
- máte volnější program!!!!!,
- máte prostor na sebereflexy,
- bez jídla se vám nedělá špatně,
- necítíte pokles životní energie,
- vnímáte naopak, že vše nasáváte hlouběji,
- jídlo naprosto neřešíte, ale je vám jasné, že to první jídlo po očistě bude lehké a plně vyvážené,
- prostě žádná křeč,
- jen naprostá uvolněnost.
Pokud tímto vším projdete....budete plní energie a životní otázky budete mít vyřešené (chii, kdyby to bylo tak lehké:-):-):-)
Berte půst či jakoukoliv očistu jako čas pro sebe a práci se sebou. Je to v našem životě, který má nepřirozeně rychlé tempo, určitá oáza pohody a vhledu pod svou kůži.
Krásný den Vanda Lee