Úsměv, prosím:-)

Úsměv, prosím!
Dříve to bylo tak snadné se usmát a přitom tak nesnadné....Na království totiž sedl podivný mrak, který z lidí udělal šedé tečky, které se míjely. No, poté ten mrak úplně potemněl a vrazil jim do rukou podivné krabičky, které jejich oči od někam navedly k písmenkům, která kdysi byly slovy. No, ze šedých teček se staly černé a to vám byla sranda bo ty tečky díky oněm krabičkám do sebe občas narazily. No, tak jo...sranda se nekonala:-( Teda vlastně legrace. No, a pak to přišlo. Co? Lidé se museli naučit smát očima. To už není jen tak, se usmívat očima. Ústa se člověk křivit naučí do roztomilého rohlíku, ale smát se očima? To chce otevřít srdce, přeskočit šedé i černé tečky a začít zářit jako džakaranga na jaře v JAR. Nebo jako sasanka na louce u nás, kde lidé jsou si den po dni blíž? Je krásné žít v míru a najít si každý den k úsměvu. Tomu úsměvu od ❤️....i třeba bez roušky.